Vybrané recenze alb 6/2026

Žánr: Experimentální, Elektronická, Soundtrack
Vydavatel: A24 Hudba

Daniel Lopatin vytvořil jednu z nejpozoruhodnějších filmových hudeb své kariéry

V recenzi na Pitchforku Sam Goldner píše, že soundtrack Daniela Lopatina k filmu Marty Supreme je ambiciózní a mimořádně silný celek, který funguje jak jako součást filmu, tak i jako samostatné album. Hudba složená pro film v režii Joshe Safdieho vytváří futuristickou a místy psychedelickou zvukovou kulisu pro příběh zasazený do 50. let 20. století.

Podle Goldnera Lopatinův soundtrack kombinuje new age, synth-pop, elektronickou avantgardu a velkolepost filmové hudby způsobem, který činí celek zároveň nostalgickým a podivně nadčasovým. Recenze zvláště zdůrazňuje, jak hudba odráží ambice filmu, jeho neklid a neustálý pohyb.

Podle Goldnera jsou klíčovými silnými stránkami alba jeho neustálá energie, pečlivě vybudovaný rytmický pohyb a bohatá melodie. Zdůrazňuje například použití marimby, tónů Mellotronu a arpeggií, stejně jako vlivy japonské elektronické hudby. Podle recenzenta soundtrack nezůstává jen hudbou na pozadí, ale je zabudován do plnohodnotného elektronického alba.

Zvláště chválená je závěrečná píseň Force of Life, kterou Goldner vnímá jako emocionální vyvrcholení celého filmu. Podle něj se Lopatinovi daří transformovat klišé sportovního dramatu do jakési kosmické a psychologické cesty na hranici ambicí.

Recenze: Pitchfork 23.12.2025 od Sama Goldnera.

Žánr: Soul, retro soul, finský soul
Vydavatel: sobota

Michael Bleu stylově pokračuje ve finské soulové tradici

Arttu Seppänen ve své recenzi pro Helsingin Sanomat píše, že album Michaela Bleua High School Drama je vybroušené retro soulové album. Mikko Kananoja, vlastním jménem Mikko, vytvořil album, v němž hraje ústřední roli estetika, produkce a stylistická kontrola.

Finské texty alba odkazují na středoškolské lásky, trapné vzpomínky a drama z mládí. Podle Seppänena je však hudba nakonec zajímavější než toto prostředí. Zdůrazňuje filmový nádech alba a instrumentálky „Mariankadulla“ a „Fillariretki“, které zní jako imaginární soundtrack.

Podle recenze patří mezi nejlepší momenty alba skvěle aranžovaná Katastrofeja a cestovní píseň Vaihän maisemaa. Seppänen si také všímá odkazů alba na duši Marvina Gayeho, finskou drsnost a finský železný drát – dokonce i ducha Top and the Agents.

Celkově vzato je High School Drama vysoce kvalitní, precizní a dobře zpracované retro soulové album. Seppänen vnímá Michaela Bleu jako úspěšného pokračovatele finské soulové tradice.

Recenze: Helsingin Sanomat 9. února 2026, Arttu Seppänen.

Žánr: Ethnofusion, jazz, afro, blues
Vydavatel: Halme Prospekt / All That Plazz

Setkání, které začalo v Beninu, se rozrostlo v bohatou pětihvězdičkovou etnofúzi

Harri Römpötti ve své recenzi píše, že společné album Music Is My Truth jazzového saxofonisty Hepy Halmeho a togské zpěvačky Queen Djenny Djelly patří k nejlepším ethno albům, která letos ve Finsku vyšla. Album vzniklo, když se duo setkalo v rezidenci Villa Karo v Beninu v roce 2023.

Podle Römpöta album mimořádně přirozeným způsobem kombinuje rock, blues, jazz, afro a arabské tóny. Základ alba tvoří Halme Prospekt, ale vokály a perkuse byly také nahrány v Beninu. Djella zpívá převážně ve francouzštině, ale objevuje se zde i angličtina a africké jazyky.

Recenze vyzdvihuje mimo jiné vzdorovitě začínající Akheron (Řeka smrti), afro-dizajn Bon Bon Bon a hypnotickou Easy, která zahrnuje mluvené slovo, jazz a ducha beninského vodunu. Römpötti chválí fakt, že i přes mnoho prvků zůstávají myšlenky jasné a celek je ucelený.

Srdcem alba je Djellina silná přítomnost. Podle Römpötové charakterizuje celé album, a to i vzdorovitým způsobem, její neodolatelná žízeň po životě a radosti.

Recenze: Helsingin Sanomat 22.5.2026 / 23.5.2026 (Aktualizováno), Harri Römpötti.

Žánr: R&B, soul, jazz, funk
Vydavatel: Konttori Records

Ricky-Tick Big Band a Julkinen Sana se vrátili v plné síle a obnoveni

Harri Uusitorppa ve své recenzi pro Helsingin Sanomat píše, že Ricky-Tick Big Band & Julkinen Sana se po dlouhé pauze úspěšně vrací. Liikkuu pokračuje v rozpoznatelné kombinaci bigbandového swingu, rapu a rytmické hudby, ale zároveň soubor posouvá zvuk silněji směrem k soulu, R&B a funku.

Podle recenzenta kapela vedená skladatelem a kytaristou Valtterim Laurellem Pöyhönenem načerpá novou energii díky Fanni Sjöholm, která se připojí k Julkinese Sana po boku Tommyho Lindgrena a Karri „Paleface“ Miettinen. Uusitorppa chválí Sjöholmův projev jako svěží a ostrý a vidí v něm pocit nové fáze v kapele.

Recenze vyzdvihuje zejména bohatou a moderní rytmickou hudbu alba, jejíž aranžmá ztělesňují sílu zkušeného big bandu, aniž by se zasekly v jazzových tradicích. Hravé písně jako Konttori auki, Sattuu ja tappakkau a Parinteinen bisnes jsou vyváženy osobnějšími, až existencionálními texty.

Podle Uusitorpy je Liikkuu povznášejícím a hlubokým začátkem nové fáze kapely – albem, které ukazuje, že Ricky-Tick Big Band & Julkinen Sana je schopna se obnovovat, aniž by ztratila svou vlastní identitu.

Recenze: Helsingin Sanomat 15. května 2026, Harri Uusitorppa.

Žánr: Jazz, experimentální indie, vokální
Vydavatel: Whirlwind Recordings

Selma Savolainen působivě prohlubuje svůj výraz

Harri Uusitorppa ve své recenzi pro Helsingin Sanomat píše, že album Selmy Savolainen s názvem In the Shade dokonce předčí umělcovo uznávané album Horror Vacui. Podle něj je nové album plnější a splňuje očekávání, která Savolainenin průlom na finské jazzové scéně vyvolal.

Uusitorppa zvláště zdůrazňuje, že všechny písně na albu jsou nyní Savolainenovými vlastními kompozicemi a texty. Hudební výraz považuje za jasnější a hlubší díky létům zkušeností a dlouhodobému společnému hraní kapely.

Přestože Savolainenovo zázemí je silně jazzové, podle recenzenta jazz v jeho hudbě funguje spíše jako pracovní metoda a metafora svobody než jako skutečná žánrová hranice. Savolainenova vlastní definice „experimentálního indie hybridu“ podle Uusitorpy výstižně popisuje výraz alba, který kombinuje improvizaci, citlivost a ambiciózní psaní písní.

Recenze vyzdvihuje mimo jiné úvodní skladbu alba Last Summer a více než jedenáctiminutovou Lamb, která se stručně, ale působivě zabývá fanatismem a tématem následování. Podle recenzenta také skladby Lie a Angry Men budují zajímavé napětí mezi textem a hudbou.

Uusitorppa považuje album In the Shade za jedno z nejsilnějších alb Savolainenovy dosavadní kariéry a dává mu pět hvězdiček.

Recenze: Helsingin Sanomat 15. května 2026, Harri Uusitorppa.