Historie Hifi: Reproduktor Dahlquist DQ-10 – působivý s pěti prvky

Dahlquist DQ-10 je tak výjimečný a důležitý reproduktor, že jeho příběh posílá šípy létajícími různými směry. A na konci těchto směrů stojí některá z největších jmen v hi-fi.

Text: Kari Nevalainen Fotografie: AVPlus
Publikováno v časopise AVPlus 3/2018.

Návrhář reproduktoru DQ-10, Jon Dahlquist, letecký inženýr, který se podílel na vývoji lunárního přistávacího modulu, byl sám významným zvukovým designérem. Jeho talent si nevšiml ani Saul Marantz, který po prodeji Marantze japonské společnosti Superscope Inc. koupil 49 procent Dahlquistovy společnosti vyrábějící reproduktory poté, co poprvé slyšel DQ-10 a byl přesvědčen o jeho zvuku.

Ačkoli Dahlquist později vyráběl i další modely reproduktorů (DQ-8, DQ-12, DQ-20, DQ-20i atd.), DQ-10 byl pro společnost velkým zdrojem hrdosti, určovatelem trendů a oblíbeným produktem Jona Dahlquista. Je dokonce známo, že se během přednášky na veletrhu CES v roce 1979 chlubil, jak dokáže kompetentní výrobce reproduktorů přežít s pouhým jedním modelem! 

Poté, co se Jon Dahlquist v 1980. letech zranil při autonehodě, společnost (Dahlquist High Fidelity Speakers) pokračovala v 1990. letech pod jiným majitelem bez něj. Od roku 1974 bylo vyrobeno celkem 55 000 kusů (27 500 párů) reproduktorů DQ-10, z nichž mnoho se dostalo i do Finska.

Matoucí historie

Na první pohled je DQ-10 matoucí: vypadá velmi podobně jako tolik vychvalovaný elektrostatický reproduktor ESL-57 od Quadu! Podle příběhu, když byl DQ-10 představen na newyorské Hi-Fi výstavě v 1970. letech, byl Jon Dahlquist nucen umístit na bok reproduktoru velký nápis s nápisem „Toto není elektrostatický reproduktor.“

Navzdory téměř identickému vzhledu a Dahlquistově poctě ESL-57 není DQ-10 elektrostatický, ale vícepásmový reproduktor s dynamickými prvky. Oba jsou dipólové, tj. otevřené vzadu, ESL-57 zcela, DQ-10 s výjimkou basů.

Spojení s Quad 57 vede přímo do 50. let 20. století a k vášnivé debatě „statický versus dynamický“. V roce 1956 představil Peter Walker ze společnosti Quad na výroční výstavě BRSA v hotelu Waldorf nový elektrostatický reproduktor s plným rozsahem. Z něj se stal slavný ESL-57. Publikum bylo okouzleno a reproduktor se okamžitě stal senzací. 
ESL-57 a obrovské nadšení, které vzbudil, vyvolaly v táboře „moving coil“, kam patřili mimo jiné Walkerovi přátelé Harold Leak (Leak) a Gilbert Briggs (Wharfedale), strach i vzrušení.

Zejména Briggs se této výzvy chopil. Ve své laboratoři ve Wharfedale vyvinul nezakrytý reproduktor, který navenek připomínal rozumně velký Quad ESL-57, ale jehož přední panel obsahoval jeden 10palcový a jeden 12palcový dynamický prvek zapojený paralelně. Za panelem se navíc nacházel vzhůru směřující třípalcový kužel s kondenzátorem o kapacitě čtyř mikrofaradů. Reproduktor se nazýval Wharfedale SFB/3.

Dynamický SFB/3 je reproduktor, který vede přímo k Dahlquist DQ-10. Briggs i o 20 let později Dahlquist měli za cíl vyvinout (dipólový) reproduktor, který by reprodukoval zdrojový materiál stejně přesně a živě jako ESL-57, ale s dynamickými měniči, lepší basovou odezvou a dynamikou.
V roce 1957 se společnost Wharfedale zúčastnila tehdy populárních recitálů „Live vs. Recorded“ se svým reproduktorem SFB/3 (spolu s ferografem Ferrograph a zesilovačem Quadin). Na těchto koncertech se porovnávala živá hudební vystoupení se zvukem nahraným z vybraných reproduktorů. Wharfedale SFB/3 se setkal s velkým ohlasem. Jeden z přítomných popsal situaci jako takovou, že bylo těžké říci, v jakém okamžiku došlo k přechodu z živého na nahrané vystoupení „zejména u hoboje, ale i u klavíru“.