Rozhovor s nadšencem Hifi: Ari „Arska“ Etolin – Hledání dobrého zvuku nikdy nekončí

Sbírka desek a vybavení Ariho Etolina, který žije v Juhanile v Espoo, vzbuzuje nejen respekt, ale i zájem. I když hromadění a recyklace zboží je někdy jakýmsi blouděním, dlouholetý nadšenec cestou objeví i skutečné skvosty.

Text a fotografie: Heikki Kivelä

Ari Etolin (narozen 1955) se v průběhu let stal rodákem z Espoo a získal znalosti a dovednosti v mnoha různých oblastech, od tisku až po telekomunikace, ale poslech hudby a zejména hi-fi byl ústřední součástí jeho života prakticky po celý jeho dospělý život.

Útulný obývací pokoj restaurace Etoliniho, který byl po desetiletí útočištěm pro nahrávky i hudební zařízení, nejprve žil v analogovém světě a poté záměrně přešel do digitálního světa, o čemž dnes svědčí věrohodná sbírka CD, tři různé CD přehrávače a moderní možnosti streamování hudby.

Arska, který nyní strávil necelý rok v poklidném důchodu, má spoustu historek o hraní si se zvukem a my jsme si mohli užít slunečné odpoledne v Juhanile, kde jsme si je a vybraná alba poslechli.

Do Taipale za rytmu cestovního rádia

Etolinovo nadšení pro hudbu se projevilo již v raném dětství.

„Své první přenosné rádio jsem dostala asi v deseti letech. Bylo to skvělé zařízení s odnímatelným koženým pouzdrem a poslouchala jsem na něm Beatles. Pak přišel dlouhý mono kazetový přehrávač od Philipsu, na který jsem si mikrofonem nahrávala písničky z rádia,“ vzpomíná Arska na začátek svého koníčku.

Mé skutečné nadšení pro hi-fi také vzniklo relativně brzy, krátce poté, co jsem si našel práci.

Obrovská sbírka desek od Arsky nabízí něco k poslechu pro každou náladu. Výběr CD doplňuje několik formátů souborů na pevných discích.

„Když jsem po škole začal pracovat jako tiskař pro Weilin+Göös a začal si slušně vydělávat, brzy jsem si koupil své první ‚pořádné stereo‘, dřevěný receiver Sansui, gramofon Dual a pár třípásmových reproduktorů. A tehdy začala ta zábava!“

Na přelomu 1970. a 80. let se poslech samozřejmě soustředil na vinyly a kazety, ale i tehdy se Etolin pokusil o něco trochu neobvyklého:

„Než jsem přešel na CD přehrávač, měl jsem dokonce čtyřkanálový systém se zvukovou skříní Pickering, čtyřmi reproduktory Pioneer HPM-100 a čtyřkanálovým receiverem Harman Kardon s dřevěnou skříňkou. Poslouchat na tom setu skladbu The Dark Side of the Moon od Pink Floyd bylo opravdu hlasité!“ nadšeně říká Arska.

Skupina Arska se v polovině 1980. let začala u CD přecházet na sestavu, která je v současnosti založena výhradně na digitálních zdrojích, a od té doby vinyl nechybí. Podle muže, který se s formátem CD potýká téměř od jeho vydání, má stříbrný disk své výhody i nevýhody:

„CD je docela dobrý formát, ale přílišná komprese zničila mnoho alb. Když lidé začali s rozhlasovými stanicemi, všechno se shluklo do jednoho celku a dynamika zmizela. Naštěstí se to nyní do jisté míry eliminovalo a některé z nových remasterů jsou vlastně docela dobré, i když jsou někdy kritizovány.“

Zboží se pohybuje

Obecně platí, že chronický koníček hi-fi často znamená nekonečné, ale ne bezcílné hledání lepšího zvuku. Zatímco někteří nadšenci se občas mohou zaměřit na určité desky místo na vybavení nebo naopak, pro většinu je celek součtem svých částí.

Stojan s vybavením je optimalizován pro digitální přehrávání. Pro přehrávání CD je k dispozici tři různé přehrávače.

Etoliniho obývací pokoj také mění svůj nábytek a sbírka desek se rozrůstá, ale v případě Arsky hrají hlavní roli často používané předměty. V současné době je většina složení stojanu na vybavení zakoupena z druhé ruky. Důvodem není ani tak myšlenka recyklace, jako spíše chytrý výpočet vývoje hodnoty vybavení:

„Nemůžu si dovolit koupit CD přehrávač za 11 000 eur nový, ale můžu si ho koupit použitý za 10 let za pár tun. Podle mých měřítek kvality není 10 let věk ani nic v životním cyklu zařízení,“ prozrazuje Arska.

Nejnovějším přírůstkem do domu je CD přehrávač Mark Levinson N°390S, na který Arska už nějakou dobu myslí a který byl právě položen na stojan.

„Před deseti lety jsem měl Mark Levinson N°39 a trochu jsem váhal s jeho prodejem, protože si pamatuji, že hrál opravdu dobře. Ale teď mám doma N°390S. Včera jsem si ho poprvé zahrál a hned jsem si řekl, že tohle je ten pravý zvuk!“, říká Arska šťastně.

Nedávný přírůstek do naší nabídky, Mark Levinson N°390S, pohání Saden Stronger than Pride.

Zařízení a disky nachází nejen na online fórech o nákupu a prodeji, ale také v recyklačních centrech a na bleších trzích. Někdy narazí na něco, co si prostě musí vzít s sebou.

„Například navštěvuji recyklační centrum Kilo, i když tam byly ceny, když otevřeli, nižší. Jednou jsem tam našel zesilovač Pioneer v dřevěné krabici v perfektním stavu – a cena byla 60 eur. Vzal jsem si ho s sebou, ale pak stál pár týdnů na tom stole a já si začal říkat, co tam dělám, když nemám ani pasivní reproduktory. Pak jsem ho dal do prodeje a hned si pro něj přijeli kluci až z Jämsä. Říkali, že ho nechtějí posílat na poštu, aby se rozpadl,“ směje se Arska.

I v tuto chvíli má Arska ve svém stojanu na vybavení jeden speciální kus zakoupený z druhé ruky, který by mohl být v blízké budoucnosti ukončen:

„Nedávno jsem našel CD přehrávač Grundig Fine Arts CD-9000, který vypadá, jako by ho někdo vyndal z mrazáku, a přitom byl vyrobený v roce 1989! Když otevřete mechaniku disku, stále cítíte vůni zbrusu nového zařízení. Myslím, že ho nikdy nikdo nepoužíval,“ zavtipkoval Arska.

Tento CD přehrávač patří ke klasikám ve své kategorii, protože je vybaven gramofonovým mechanismem Philips CDM-2 a čipem DAC TDA1541. A přehrávač tam není jen kvůli vzhledu, má specifický účel:

„Grundig se na tom podílí, protože pokud má deska trochu hutný zvuk, zní přes CD-9000 rovnoměrněji,“ říká Arska.

G-síly z reproduktorů

Existuje jedna značka, které Etolin, jenž se seznámil s mnoha různými výrobci a produkty, dlouhodobě důvěřuje. A tou je chlouba Iisalmi, Genelec.

„Zvuk Genelecu byl hitem už v 1980. letech. V té době probíhala v Helsinkách prezentace Genelecu na Kruunuradiu, kde jste mohli slyšet model 1024 – a byl to hit! Měl zvuk, který se mi okamžitě líbil. Dalo se ho zesilovat a zeslabovat a pořád zněl hlasitěji, ale stejně přesně. Tehdy jsem si myslel, že si něco takového asi nikdy nebudu moct dovolit, ale co už. O pár let později jsem měl v obývacím pokoji 1022A,“ směje se Arska.

Pokud jde o reproduktory, Arska se spoléhá na Genelec. Na obrázku je dům 1032A.

A jak asi tušíte, i 1022A se k domu dostaly z druhé ruky. Černé minomety však potřebovaly vlastní stojany, které Etolin také splnil. Ukázalo se, že jsou trochu moc vysoké, ale Arska přišla s rychlým řešením:

„Myslel jsem si, že si sám neodvážím začít je řezat, ale změřil jsem, kolik délky jsem potřeboval ubrat, a odvezl stojany do velké dílny mého tehdejšího pracoviště Weil+Göös, kde chlapík použil soustruh a jedním tahem odstranil přebytečný materiál. A šlo to hladce!“

Reproduktory 1022A, známé také jako Darth Vaders, si v Juhanile užívaly svého místa téměř dvacet let. Během této doby se okraje basových a středotónových měničů natolik opotřebovaly, že společnost Etolin úspěšně poslala reproduktory k opravě do firmy Ilari Setälä ze společnosti Accusound.

„Ilari změnil prostorové zvuky a po opětovné instalaci reproduktorů se zvuk zdál mnohem solidnější. Zdá se, že reprodukce basů z reproduktorů postupem času pomalu slábla. A změny ve zvuku reproduktoru si můžete všimnout pouze tehdy, když se takové změny provedou,“ vzpomíná Arska.

Nicméně, asi před deseti lety, modely 1022A dostaly změnu a byly nahrazeny modely Genelec 1032A, které jsou v sadě dodnes.

Tvoje uši to říkají.

V Arskově obývacím pokoji se věci měnily a v průběhu let si muž zvykl používat sluch k nalezení správných kombinací a nastavení. V této oblasti se jeho bádání rozšířilo až na úroveň kabelové televize:

„Podle mého názoru je alespoň v mezilehlých kabelech rozdíl, ale o napájecích kabelech to samé říct nemůžu. A ani by mě nenapadlo platit za kabely tisíce eur. Na přelomu 1980. a 90. let jsem si koupil Interlink Reference 2s od Monster Cables, což byly první hi-fi kabely, které se do Finska dostaly, a dodnes je mám. Měl jsem i Transparenty, ale ty se po týdnu rozbily,“ vzpomíná Arska a pokračuje:

Můžete například prozkoumat nuance přehrávání výměnou kabelů. A když to uděláte sami, dostanete, co chcete.

„Kdysi jsem našel japonskou značku mikrofonních kabelů jako Mogami, které stojí pravděpodobně euro za metr, a pak jsem si kabely vyrobil sám. Teď je mám mezi Genelec a tu a tam. Používal jsem Monsters, protože jejich zvuk je docela silný už od výšek. Pokud je zařízení, které připojujete, tlumené, docela dobře to vyváží. Teď jsem je například použil s tím Grundigem v racku.“

Arska o sobě netvrdí, že je zvukový ladič nebo masér:

„Vždycky jsem zastával názor, že když si začnete hrát s vybavením, tak si s ním hrajete a hudba může ustoupit do pozadí. Pamatuji si, jak jsem měl tehdy výškový ekvalizér Technics s 33 nastaveními na kanál a s kamarádem jsme si s ním pořád dokola hráli, s analyzátorem a mikrofonem. Pro některé písničky bylo určité nastavení dobré a pro jiné ne. Pak jsem ale našel nejlepší nastavení: vypnul jsem napájení. A to zařízení se začalo slevovat!“, směje se Arska.

Pokud jde o rozdíly v kvalitě zvuku, Arska se příliš nezmiňuje o používání konkrétní referenční hudby a existují pro to pochopitelné důvody:

„Rozdíl v kvalitě zvuku s novým zařízením si můžete okamžitě všimnout, protože můj set je jinak takto definovaný. Pokud někdy něco použiji, tak například Paradise, druhá skladba Sade's Stronger than Pride, je tak známá píseň. Má tak jemné detaily, včetně jedné akustické kytary, které u některých nástrojů nutně vůbec neslyšíte.“

Pokud jde o hudbu, Arska přiznává, že je víceméně všežravá a obvykle si vybírá, co si na svém gramofonu poslechne, podle nálady. K dispozici je zhruba 2 500 CD a na pevných discích je uloženo přes 6 000 audio souborů. Nejnovější poslechy představují v populárním hudebním spektru poměrně extrémní rozsah:

„Například dnes jsem si chtěla poslechnout Joni Mitchell a před časem jsem dostala od kamarádky tip na kapelu s názvem Tool. Byla zatraceně dobrá, šla jsem si ji rovnou koupit a na Huuto.net jsem našla album Lateralus za tři eura,“ říká Arska.

Nechodí na mnoho koncertů – a důvodem je široký úsměv:

„Raději poslouchám hudbu doma, protože tady zní líp!“

To je dobrým znamením, že výběr koníčku, pokud nějaký existuje, byl proveden správně!

Nezapomeňte si doplnit vybavení!

„Kdysi jsem si koupila kazetový magnetofon Alpine AL90, který byl v té době jeden z nejlepších na trhu. Když jsem přestala poslouchat kazety, prodala jsem ho bratrovi mého manžela. Přehrávač pak asi dvacet let ležel nepoužívaný na poličce ve skladu mého švagra. Když ho odtamtud konečně vyndal, vůbec se nehnul. Byl tak ošuntělý, jak jen mohl být.“

Pak jsem si ho koupil zpátky za 150 eur a kontaktoval Seppa Klinga, to byl guru údržby magnetofonů v Accusoundu spolu s Ilarim Setäläem. Seppo už byl v důchodu, ale podařilo se mi ho přesvědčit, aby tuto údržbu provedl znovu.

Vzal jsem přehrávač k Seppovi a on ho nechal pár týdnů opravovat. Seppo říkal, že některé díly se musely sehnat z celého světa, ale podařilo se mu ho seřídit a vrátit do perfektního stavu. Seppo říkal, že tohle jsou hry, které se musí používat. To se stane, když je máte skladované na poličce ve skladu!

Nástroj jsem si ale dlouho nenechal, ale místo toho jsem ho dal zpět do oběhu pro chlápka, který ho dokázal ocenit. Teď, před pár týdny, jsem si náhodou všiml, že takový nástroj byl prodán, servisovaný, v Classic Audio – za 1 250 eur!“

Vybavení Arska

Reproduktory: Genelec 1032A
Předzesilovač: Trigon TRV100
Klimatizační jednotka: Lyngdorf RP-1
CD přehrávače: Mark Levinson N°390S
Grundig Fine Arts CD-9000
Ayon CD-2
Blu-ray přehrávač: Oppo BDP-105EU
Tuner: Sony ST-SA3ES
USB DAC: NAD DAC 2
Set-top box: Vu+ ULTIMO 4K UHD
Kabely: Monster Cables, Mogami, některé domácí výroby
Router: Linksys AC1900